Zapálit oheň umí kdekdo, ale udržet v krbu stabilní žár bez mračen dýmu a sazí vyžaduje cvik. Stačí zaměnit dubové poleno za smrkové a místo příjemného tepla vás čeká jen divadlo plné nebezpečně vystřelujících jisker.
Dosažení ideální teploty a čistého hoření je do značné míry otázkou praxe, pročež se každý majitel krbu dříve či později dopracuje k vlastním osvědčeným postupům. Pokud je primárním cílem vyhřátí interiéru, vyplatí se sáhnout po tvrdém dříví, ba i ořešáku. Tyto druhy sice neoslňují nespoutaným ohňostrojem, ale jejich výhřevnost je v porovnání s měkkými dřevinami nesrovnatelná.
Zcela jiná situace nastává ve chvíli, kdy oheň tvoří pouze kulisu k večernímu posezení. V takovém případě hrají prim měkké dřeviny jako lípa nebo topol, které dokážou v místnosti vykouzlit čarokrásný efekt díky svému dlouhému a jasnému plameni. Toužíte-li po neopakovatelné vůni, jsou nejlepší volbou ovocné stromy. Milovníci praskání pryskyřice by však měli být na pozoru u smrku. Ten sice voní nádherně, ale také nevyzpytatelně vystřeluje žhavé uhlíky, což klade zvýšené nároky na bezpečnost v bezprostředním okolí krbu.
Strategie u dvířek topeniště
Úspěch začíná už u správného vrstvení paliva. Je nanejvýš vhodné mít v zásobě polena několika různých tlouštěk. Zatímco ta tenčí slouží k bleskovému rozhoření a rychlému dosažení provozní teploty, tlusté kusy zajistí žár po dlouhé hodiny. Stejně riskantní je pokoušet se oživit téměř vyhaslé ohniště líně hořlavým materiálem, což zpravidla vede jen k zamoření místnosti čoudem.
Naprostým tabu by mělo být používání mokrého dříví, které se špatně zapaluje a produkuje enormní množství nečistot. Pokud už není jiná zbytí, lze jej přihazovat pouze v symbolickém množství do perfektně roztopeného krbu. Častým nešvarem, před kterým odborníci varují, je také pletení si krbu s odpadkovým košem. Pálení jakéhokoliv smetí nepřináší žádný užitek, ba naopak poškozuje samotné těleso krbu i vaše zdraví.
Zdroj: Autorský článek
Zdroj foto: Pixabay
