Rozhodli jste se přestěhovat obrazy nebo sundat poličku, jenže místo hladké stěny na vás zírají ošklivé krátery po hmoždinkách, které hyzdí celý pokoj, a představa, že kvůli třem dírkám budete muset vymalovat celou místnost, vás uvádí do mdlob.
Sádra patří do muzea
Mnoho kutilů sáhne automaticky po sádře, protože ji mají ve sklepě ještě z doby rekonstrukce jádra. Sádra je však pro drobné opravy zrádná. Rychle tvrdne, při vysychání se propadá (scvrkává) a po vybroušení vytvoří extrémně hladký, sklovitý povrch, který na hrubší omítce svítí jako jizva.
Dnešní doba přeje moderním materiálům. Pro malé dírky po hřebících nebo skobách je zázrakem takzvaný šlehaný tmel (lightweight filler). Je lehký jako pěna, nepropadá se, schne během pár minut a je sněhově bílý. Do díry ho vtlačíte prstem, setřete a máte hotovo. Často se ani nemusí brousit. Na větší díry po hmoždinkách je však nutné použít akrylátový tmel nebo stěrku, avšak pozor… akrylát se při schnutí mírně vtáhne dovnitř, pročež vyžaduje dvě vrstvy.
Hladká záplata je podezřelá
Největším úskalím není díru ucpat, nýbrž zamaskovat. Pokud máte na zdech klasickou štukovou omítku, která má zrnitou strukturu, a opravované místo vyhladíte do dokonalé roviny, bude to vypadat, jako byste na zeď nalepili lesklou samolepku. Světlo se na hladkém místě láme jinak než na hrubém okolí.
Zde přichází na řadu trik malířů. Ještě čerstvý tmel jemně „poťukejte“ vlhkou houbičkou na nádobí nebo hrubým štětcem. Tím vytvoříte dolíčky a kopečky, které imitují okolní zrnitost.
Konečnou fází je barva. Nesnažte se trefit odstín staré malby, to je nemožné. Bílá není nikdy jen bílá… časem žloutne a šedne. Pokud máte původní barvu v plechovce, použijte ji, ale nenatírejte místo štětcem tahy ze strany na stranu. Barvu „tupujte“ (ťukejte) špičkou štětce nebo malým válečkem do ztracena, aby okraje nové barvy splynuly se starou. Tím rozbijete ostrý přechod a flek zmizí z očí.
Zdroj: Bob Vila – How to Patch Nail Holes in Drywall
Zdroj foto: Pixabay