Při pohledu na složenky za energie se nejednomu majiteli nemovitosti tají dech. Zatímco ceny rostou, naše domovy často fungují jako děravé cedníky, kudy teplo nenávratně mizí. Nízkoenergetické bydlení však nabízí cestu ven, slibuje nejen drastické snížení nákladů, ale i konec vleklých problémů s plísněmi či alergiemi.
Neviditelná revoluce pod omítkou
Na první pohled byste rozdíl hledali marně. Nízkoenergetický byt vypadá stejně jako ten vedlejší, „obyčejný“. Rozdíl se ukáže až ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba, tedy na měření spotřeby. Běžná současná výstavba polyká ročně mezi 100 až 150 kilowatthodinami na metr čtvereční, zatímco úsporná varianta srazí toto číslo klidně na desetinu. Nejde o žádné kouzlo, nýbrž o precizní technické řešení obálky domu. Extrémní tepelná izolace a neprůvzdušnost konstrukcí fungují jako dokonalý štít, pročež teplo zůstává tam, kde ho chcete mít… uvnitř.
Podklady k nízkoenergetickému bydlení uvádějí, že klíčem k úspěchu je schopnost budovy hospodařit s odpadním teplem. Běžným větráním totiž doslova vyhazujeme peníze oknem. Moderní koncepty proto využívají rekuperaci, která dokáže zpětně získat až 90 procent energie, jež by jinak bez užitku zmizela v atmosféře.
Když dům dýchá za vás
Možná tu situaci důvěrně znáte. V zimě v paneláku bojujete se suchým vzduchem, který dráždí ke kašli a vysušuje sliznice. Jakmile se ale pokusíte vlhkost zvýšit na doporučených 50 až 60 procent, v koutech se začnou objevovat nebezpečné plísně. Je to začarovaný kruh, z něhož se alergici jen těžko vymotávají. Nízkoenergetické domy tento paradox řeší s technickou elegancí pomocí řízeného větrání.
Centrální jednotka funguje jako automatické plíce domu. Neustále přivádí čerstvý vzduch, který prochází prachovým či pylovým filtrem, což ocení nejen lidé s respiračními potížemi, ale třeba i hospodyňky, které nemusí tak často utírat prach. Odpadní vzduch z kuchyně a koupelny je odsáván a v rekuperačním výměníku předává své teplo čerstvému vzduchu zvenčí. Do místností tak proudí kyslík již předehřátý, aniž by v interiéru překážely radiátory… ty nahrazují nenápadné podlahové průduchy.
Komfort, který něco stojí
Vyšší standard bydlení se samozřejmě promítne do pořizovací ceny. Náklady na výstavbu nízkoenergetického domu bývají zhruba o sedm až deset procent vyšší než u běžných novostaveb, což je dáno náročnějším návrhem a realizací. Třebaže je počáteční investice vyšší, provozní úspory ji postupně vracejí zpět do kapsy majitele.
I bez kompletní přestavby lze ušetřit nemalé částky změnou návyků, jak upozorňuje text věnovaný úsporám. Otevřenými okny totiž uniká nejvíce tepla, proto je efektivnější větrat nárazově a rychle, nikoliv používat mikroventilaci, která pouze vypouští energii, aniž by efektivně vyměnila vzduch. K citelné úspoře – až o osm procent – paradoxně stačí snížit teplotu v místnosti o jediný stupeň.
Zdroj foto: Pixabay