Krájení cibule připomíná spíše drcení a rajče se pod tlakem nože mění v kečup dřív, než ho nakrájíte na plátky? Tupé nože jsou postrachem každého kuchaře a paradoxně způsobují více zranění než ty ostré, protože na ně musíte vyvíjet neúměrný tlak. Zimní večery přímo vybízejí k tomu, abyste své oceli vrátili lesk a funkčnost.
Zapomeňte na protahovací brousky s kovovými kolečky, které z nože jen „vykusují“ materiál. Cestou k dokonalosti je brusný kámen. Před použitím ho namočte na deset minut do vody, aby se nasákl a při broušení se vytvořilo ono potřebné „blátíčko“. Klíčem je udržet konstantní úhel. Položte čepel na kámen a pod hřbet vsuňte malíček… to je zhruba ten správný sklon. Plynulými tahy proti ostří (jako byste chtěli z kamene ukrojit tenký plátek) postupujte po celé délce čepele.
Hrubost rozhoduje
Začíná se na hrubém kameni (zrnitost cca 400–800), který srovná zuby a vytvoří novou fazónu ostří. Že máte hotovo, poznáte podle takzvané „jehly“, jemného otřepu na druhé straně ostří, který cítíte nehtem. Poté přejděte na jemnější kámen (1000–3000) a ostří vyleštěte do hladka. Právě tento krok dělá z pily žiletku.
Ocílka je jen na údržbu
Mnoho lidí si plete broušení a obtahování. Ocílka, kterou vídáte u řezníků, nůž nebrousí (neubírá materiál). Pouze srovnává mikroskopické nerovnosti, které vznikají při krájení, když se ostří „ohne“. Používejte ji před každým vařením pár tahy, ale jakmile je nůž skutečně tupý, musí na kámen. A test? Vezměte list kancelářského papíru a zkuste ho ve vzduchu seshora říznout. Pokud nůž papírem projede bez zadrhnutí a trhání, odvedli jste dobrou práci.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: Pixabay