Běžná selská úvaha velí zavřít průduchy či topná tělesa v hostinském pokoji a ušetřit tak peníze za vytápění nevyužívaného prostoru. Systémy nuceného oběhu jsou však navrženy jako jeden pečlivě vyvážený celek. Zásahem do této dokonalé rovnováhy spouštíte ničivou řetězovou reakci končící obrovskými ztrátami a účty za servisní zásahy.
Tlak který si vždy najde jinou cestu
Inženýři počítají dimenze trubek, čerpadel a ventilátorů přesně na celkový vnitřní objem domu. Pokud v jedné nebo více místnostech natvrdo uzavřete přívod tepla, centrální kotel nebo tepelné čerpadlo nezačne automaticky pracovat na poloviční výkon. Zařízení nadále pumpuje stejné množství ohřátého vzduchu či vody, avšak snaží se ho protlačit do mnohem menšího prostoru.
V celém potrubí tak začne kriticky stoupat statický tlak. V případě teplovzdušného vytápění si tento obrovský tlak najde cestu ven přes drobné netěsnosti ve spojích ukrytých na půdě nebo ve sklepě. Drahé teplo tak doslova vyfukujete ven z domu vrstvami izolace, zatímco si mnnete ruce nad domnělou úsporou.
Přidušené srdce celého stroje
Zvýšený odpor v potrubí představuje obrovskou a trvalou zátěž pro samotné srdce technologie. Oběhová čerpadla musí najednou tlačit médium proti silné zdi. Elektronické motory se začnou přehřívat, skokově zvyšují svůj odběr elektřiny a jejich celková životnost rapidně klesá.
Americká agentura pro úsporu energie uvádí ve svých zprávách fakt, že uzavření více než dvaceti procent výdechů v rodinném domě může vést až k popraskání hlavního tepelného výměníku vlivem fatálně nedostatečného chlazení proudícím vzduchem. Místo nebezpečného utahování ventilů radí technici využívat zónové regulace a moderní senzory, které teplotu v nevyužitých částech domu pouze mírně a bezpečně sníží.
Zdroj textu: Energyvanguard, Energy Save
Zdroj foto: Pixabay