Je to skoro jako mor. Projdete se satelitním městečkem a ze všech stran na vás útočí hradba smaragdových tújí, které sice plní účel, ale originalitu byste u nich hledali marně. Přitom naše příroda nabízí desítky úchvatných alternativ, jež vaši zahradu promění v živoucí organismus hrající všemi barvami, ba i poskytnou útočiště ptactvu.
Listnatí vytrvalci a obranáři s trny
Pokud toužíte po proměnlivé kráse, která s příchodem zimy neopadá úplně dohola, skvělou volbou bude Habr obecný. Tento listnáč výborně snáší sestřih a ochotně košatí, přičemž jeho listí na podzim sice zezlátne a uschne, ale na větvích se drží zuby nehty až do jara, takže o soukromí nepřijdete ani v lednu. Podobnou službu vám prokáže i Buk lesní, u něhož vypadá obzvlášť efektně červenolistá varianta. U obou druhů platí, že pro hustou stěnu sázíme zhruba pět stromků na metr, avšak s nůžkami musíme být zpočátku trpěliví… první roky je necháme zakořenit a tvarujeme je, až když dorostou do metrové výšky.
Do městského prostředí, kde vzduch není zrovna křišťálový, se náramně hodí různé druhy javorů, například Javor babyka nebo Javor tatarský. Tyto stromy snesou sucho i chudší půdu, pročež jsou ideální pro línější zahradníky, kteří nechtějí trávit víkendy s hadicí v ruce. Pokud však hledáte plot, který bude fungovat i jako nedobytná hradba, sáhněte po Hlohu. Nejenže na jaře krásně kvete a později hostí červené plody, ale díky svým trnům odradí každého nevítaného návštěvníka. Hloh je navíc velmi skromný na zálivku, takže vás v létě nebude stát majlant za vodu.
Jehličnany, co se nebojí výzev
Ne každý jehličnan se hodí všude, což je lekce, na kterou mnozí přijdou až pozdě. Klasický Smrk ztepilý sice vytvoří dokonalou bariéru proti sněhu a větru, ale je to citlivka, která nesnáší městský smog. Pokud tedy bydlíte u rušné silnice, raději zvolte opadavý Modřín evropský. Ten roste podstatně rychleji a znečištěné ovzduší mu vrásky nedělá, třebaže na zimu své jehličí shazuje. Zajímavou a u nás neprávem opomíjenou volbou je Jedlovec kanadský, který kombinuje odolnost vůči znečištění s elegancí jehličnanu.
Samostatnou kapitolou je pak dlouhověký Tis, který zdobil zahrady šlechty už před staletími. Ačkoliv roste pomaleji než moderní hybridy, vynahradí to svou extrémní životností a schopností regenerace po řezu. Dnes se pro živé ploty nejčastěji využívá Tis prostřední, který roste o něco svižněji. Všechny tyto jehličnany vyžadují pravidelnou péči, přičemž u smrků a modřínů začínáme s tvarováním vršků až ve chvíli, kdy dosáhnou přibližně dvou metrů, abychom nenarušili jejich přirozený růstový potenciál.
Když zahrada hraje barvami
Kdo říká, že plot musí být jen zelený? Na jaře může vaši zahradu doslova rozzářit Zlatý déšť, odborně zvaný forzýtie. Když je plný žlutých kvítků, je to pastva pro oči, nicméně nezapomeňte, že se upravuje až po odkvětu, většinou v červnu. Pokud dáváte přednost něžnější bílé, méně známý keř Trojpuk drsný vytvoří v červnu nádhernou kvetoucí stěnu, ačkoliv je o něco náročnější na vláhu a nesnáší přísušky.
Pro milovníky kontrastů je jako stvořená Tavola kalinolistá, jejíž purpurové či zlaté listy dodají zahradě dramatický nádech. Je to nezmar, který poroste skoro všude, ale počítejte s tím, že roste jako z vody, takže nůžky budete muset vytáhnout i dvakrát do roka. A pokud chcete spojit užitečné s krásným, zkuste Rybíz alpínský. Snese stín, má trny pro ochranu a jeho listy na podzim hrají barvami, zatímco červené plody zdobí keř dlouho do zimy. Stačí vysadit pět kusů na metr a máte postaráno o podívanou na celý rok.
Zdroj foto: Pixabay