Jidášovo ucho je v české kuchyni i lidovém léčitelství stále populárnější. Tato houba s nezaměnitelnou texturou a širokým spektrem zdravotních benefitů nemusí být jen úlovkem z procházky u bezových keřů. S trochou šikovnosti si ji můžete vypěstovat přímo na své zahradě. Stačí k tomu pár dřevěných špalků, trocha sadby a stinný kout, kde se houbě bude dařit od jara až do prvních mrazíků.
Příprava „domova“ pro houby
Základem úspěchu je správná volba dřeva. Pokud nemáte po ruce černý bez, který jidášovo ucho miluje nejvíc, nezoufejte, dobře poslouží i olše nebo bříza. Špalky by měly být čerstvé, aby měly dostatek vnitřní vlhkosti. Kromě klasických děr můžete u silnějších kusů dřeva použít i boční zářezy, do kterých sadbu vložíte. Je to sice piplačka, ale výsledek za to stojí.
Fáze klidu pod fólií
Jakmile máte naočkováno a poctivě zavoskováno, přichází fáze inkubace. Špalky zabalíte do fólie, čímž vytvoříte ideální mikroklima. V téhle fázi potřebuje podhoubí teplo, ideálně kolem 23 stupňů, a klid na to, aby pořádně „sežralo“ dřevo. Trvá to měsíc až dva, takže je to ideální zimní nebo jarní projekt, na který se pak v létě už jen těšíte.
Strategické místo na zahradě
Prorostlé dřevo pak musíte vybalit a umístit ven. Zapomeňte na přímé slunce – jidášovo ucho potřebuje stín a hlavně vlhko. Pokud máte v zahradě kout, kde se drží rosa nebo tam protéká potůček, máte vyhráno. Jakmile se objeví první plodnice připomínající lidské ucho, můžete se pustit do sklizně. Houba plodí opakovaně, takže o přísun do salátů nebo polévek budete mít postaráno po celou sezónu.
Sklizeň a co s ní
Výhodou jidášova ucha je jeho trvanlivost. Pokud se vám úroda sejde najednou a nestíháte ji sníst čerstvou, jednoduše ji nasušte. Po namočení se houba vrátí do své původní podoby a zachová si všechny své léčivé látky. Je to skvělý způsob, jak mít kousek své zahrady na talíři i uprostřed zimy, kdy příroda odpočívá.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: Pixabay