Listujete časopisy o bydlení a všude vidíte ty dokonalé dřevěné boxy plné bujné zeleniny, které slibují zahradničení bez ohýbání a plení, jenže realita často naráží na fyzikální zákony, především na fakt, že gravitace a slunce dokážou proměnit vyvýšený záhon v nefalšovanou poušť.
Žízeň, kterou nelze uhasit
Největší mýtus vyvýšených záhonů spočívá v jejich bezúdržbovosti. Ano, vaše kolena vám poděkují, že nemusíte klečet v blátě, avšak daň za toto pohodlí platíte konví v ruce. Vyvýšený záhon funguje jako velký květináč. Vítr ho obtéká ze všech stran, stěny se zahřívají a voda se odpařuje mnohem rychleji než z volné půdy. V parném létě to znamená zalévat denně, někdy i dvakrát.
Pokud podceníte zálivku, rostliny ve vyhřátém substrátu trpí stresem, pročež zastavují růst a shazují květy. Řešením může být instalace kapkové závlahy nebo použití mulče, který vlhkost v půdě podrží o něco déle. Třebaže se to nezdá, spotřeba vody v těchto „luxusních“ záhonech může být násobně vyšší než u klasického pěstování.
Tajemství je ukryto uvnitř
Klíč k úspěchu neleží v tom, jak hezká prkna použijete, nýbrž v tom, co do nich nasypete. Kdo jen tak naplní bednu zahradní zeminou, brzy zapláče nad ztvrdlou hmotou, která neudrží živiny. Vyvýšený záhon má fungovat jako velký kompostér.
Dno by mělo patřit hrubým větvím a dřevu, které se bude pomalu rozkládat a fungovat jako houba zadržující vodu. Následuje listí, tráva, nedozrálý kompost a teprve horních dvacet centimetrů patří kvalitnímu substrátu.
Tento proces tlení uvolňuje teplo, díky němuž můžete s výsevem začít o několik týdnů dříve než sousedé na rovině. Musíte však počítat s tím, že organická hmota tlením ubývá. Každé jaro vás tak čeká doplňování hlíny, protože hladina v záhonu klesne klidně o deset i více centimetrů. Kdo není připraven vozit kolečka kompostu, ten brzy pěstuje zeleninu v hluboké „jámě“ obehnané dřevem, kam slunce nakoukne jen v poledne.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: Pixabay
