Nastříkáte černý roh v ložnici, zápach chloru vám vžene slzy do očí, ale skvrna zázračně zmizí, takže jdete spát s pocitem vítězství, jenže za dva týdny je tam plíseň znovu, větší a silnější, což není náhoda, ale důsledek chemické reakce, kterou jste právě spustili.
Povrchová iluze čistoty
Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) ve svých směrnicích pro likvidaci plísní výslovně nedoporučuje používat bělidla na bázi chloru jako rutinní řešení, zejména na porézních materiálech, jako je sádrokarton, omítka nebo dřevo. Důvodem je chemická struktura bělidla.
Běžné bělidlo (chlornan sodný) má vysoké povrchové napětí a velkou molekulární strukturu. Chlornan zůstává na povrchu materiálu, kde „upálí“ viditelnou část plísně a vybělí pigment. Plíseň vypadá, že zmizela. Avšak pod povrchem, v pórech omítky, žije mycelium (podhoubí), kam se chlor nedostal.
Zaléváte nepřítele
Co se ale do pórů dostane, je voda. Bělidlo obsahuje přes 90 % vody. Zatímco chlor na povrchu rychle vyprchá (to je ten zápach), voda vsákne hluboko do zdi přímo ke kořenům houby. Plíseň, která přežila chemický útok na povrchu, dostane v tu chvíli vláhu, kterou potřebuje k regeneraci. Reaguje obranou… začne růst agresivněji a vypouštět více spor.
Na neporézních površích, jako jsou kachličky, vana nebo sklo, bělidlo funguje skvěle, protože plíseň nemá kam „utéct“. Na zdi je však lepší sáhnout po prostředcích s nižším povrchovým napětím, které proniknou do hloubky.
EPA i nezávislé studie doporučují například peroxid vodíku nebo obyčejný kvasný ocet (kyselina octová), který proniká buněčnou stěnou houby a ničí ji i s kořeny, třebaže to tolik nesmrdí „čistotou“.
Zdroj: EPA (United States Environmental Protection Agency) – A Brief Guide to Mold, Moisture, and Your Home
Zdroj foto: Pixabay