Dlouhá desetiletí jsme dřevo buď dusili pod nátěry emailu, které zakryly jeho kresbu, nebo ho jen chabě chránili fermeží. V sedmdesátých letech však přišla tichá revoluce a lazurovací laky navždy změnily pohled na ochranu dřeva.
Kouzlo průsvitného závoje
Pokud jste chtěli v minulosti ochránit dřevo v exteriéru, mnoho možností nebylo. První volbou byla fermež, v podstatě lněný olej, jehož aplikace byla zdlouhavá a ochrana velmi krátkodobá. Druhou cestou byly krycí emaily. Ty sice dřevo izolovaly, ale za strašlivou cenu… jeho přirozená struktura a krása zmizely pod neprostupnou vrstvou barvy, která navíc časem vysychala, křídovala a nevzhledně se loupala.
Lazurovací laky, které se na našem trhu objevily právě v 70. letech (pamětníci si vybaví třeba Luxol), nabídly geniální kompromis. Jsou to vlastně řídké, pigmentované laky. Díky své konzistenci se vpíjejí hluboko do struktury dřeva a chrání ho zevnitř.
Pigment v nich obsažený navíc poskytuje mnohem vyšší ochranu proti UV záření než samotný olej. To nejdůležitější ale je, že jeho kresbu nezakrývají. Naopak ji elegantně zdůrazňují a nechávají vyniknout.
Tenká vrstva, nebo pevný film?
Dnes už samozřejmě není na výběr jen jeden typ. Lazury se dělí podle toho, jaký výsledek od nich čekáme.
Tenkovrstvé lazury (někdy označované jako impregnační) jsou nejběžnější. Jsou velmi řídké, nasáknou hluboko do pórů a chrání dřevo zevnitř. Jsou ideální na ploty, pergoly, podbití nebo fasády, kde chceme zachovat co nejpřirozenější vzhled.
Naopak silnovrstvé lazury jsou hustší. Na povrchu dřeva vytvářejí pevnější, odolnější film, který může být lesklý, polomatný nebo hedvábný. Spojují tak vlastnosti lazury (zvýraznění kresby) s odolností laku. Hodí se proto na povrchy, které musí víc vydržet, typicky okna nebo vchodové dveře.
Syntetika versus voda
Tradiční syntetické lazury (např. S 1023) jsou sázkou na jistotu, třebaže musíte počítat s delším schnutím a čištěním štětců pomocí ředidla (nejčastěji S 6006). Stále populárnější jsou však moderní vodou ředitelné varianty. Jejich výhody jsou zřejmé: téměř nepáchnou, schnou výrazně rychleji a nářadí umyjete obyčejnou vodou. Hodí se skvěle do interiérů, protože často neobsahují fungicidy. Třebaže se jim dříve vyčítala nižší odolnost, moderní produkty už těm syntetickým směle konkurují.
Práce pro radost, ne pro zlost
Snad nejlepší vlastností lazur je, že jejich aplikace nevyžaduje preciznost neurochirurga. Na rozdíl od laků, kde je vidět každý přetažený tah štětcem nebo „kocour“, lazura hodně odpustí. Je natolik průsvitná, že drobné chyby zaniknou. Důležité je jen dřevo předem očistit, zbavit ho mastnoty a starých nátěrů.
Lazuru pak stačí dobře rozmíchat (pigment vždy sedí u dna!) a nanášet. V interiéru stačí dva nátěry, v exteriéru dejte klidně tři až čtyři. U tenkovrstvých lazur se navíc doporučuje po chvíli setřít přebytečný, nevsáklý materiál čistým hadrem. Kresba dřeva tím vystoupí ještě výrazněji.
Jedinou daní za tuto krásu je nutnost pravidelné údržby. Nátěr je třeba ve dvou až pětiletých intervalech obnovovat, na přímém slunci a dešti klidně i každoročně.
Zdroj foto: Pixabay