Dojíte ranní čaj, držíte v ruce vymačkanou půlku citronu a automaticky ji házíte do směsného odpadu, neboť vás soused varoval, že citrusy okyselí kompost natolik, že v něm nepřežije jediná žížala, avšak věda říká něco jiného.
Kyselina zmizí dřív, než uškodí
Obava, že kyselina citronová znehodnotí vaše černé zlato, je jedním z nejrozšířenějších zahradnických mýtů. Cornell Waste Management Institute, který se specializuje na rozklad organické hmoty, uvádí věci na pravou míru.
Organické kyseliny v citrusech, stejně jako v jablkách či rajčatech, jsou velmi nestabilní. Jakmile se dostanou do kompostéru, bakterie a houby je začnou okamžitě rozkládat.
Během tohoto procesu se kyselé pH neutralizuje. Hotový kompost má vždy pH blízké neutrální hodnotě (kolem 7), a to i v případě, že jste do něj házeli pomerančové slupky celou zimu. Žížaly sice nemají rády čerstvou, pálivou šťávu, ale jakmile slupka projde první fází tlení (což trvá v aktivním kompostu pár dní), pustí se do ní se stejnou chutí jako do bramborových slupek.
Vosk je brnění proti bakteriím
Skutečný problém citrusů netkví v chemii, nýbrž ve fyzice. Kůra je tvrdá, kožovitá a často napuštěná ochrannými vosky proti vysychání. Pokud hodíte do kompostu celou půlku grapefruitu, najdete ji tam i za rok téměř netknutou. Vosková vrstva brání mikroorganismům v průniku dovnitř.
Řešení je triviální, a sice mechanické narušení. Slupky nakrájejte nebo natrhejte na menší kousky. Tím otevřete vstupní bránu pro plísně rodu Penicillium (ano, ta modrozelená plíseň na citronech), která je v kompostu velmi vítaná. Funguje jako předvoj, který naruší celulózu pro ostatní organismy.
Cornellova univerzita doporučuje dodržovat zdravý rozum. Kompost by neměl být jen hromadou citrusů. Pokud tvoří citrusy maximálně 10–20 % vkládaného materiálu a jsou dobře promíchány se suchým listím či kartonem (uhlíkatou složkou), ekosystém vaší hromady to ani nepocítí.
Zdroj: Cornell Waste Management Institute – Composting at Home
Zdroj foto: Pixabay