Máte chuť na vlastní křupavý salát v době, kdy sousedé teprve smutně koukají na zablácené záhony, ale ceny skleníků vám protáčejí panenky? Řešení se skrývá v technologii, kterou prověřily generace našich předků a která vás nebude stát skoro nic, pokud zapojíte trochu šikovnosti.
Malý zázrak ze starých oken
Investovat desetitisíce do polykarbonátových monster není nutné, pokud chcete dopřát citlivějším rostlinám náskok před rozmary počasí. Pařeniště představuje elegantní a finančně nenáročnou alternativu, která se vejde i na tu nejmenší zahrádku. Základem je zpravidla jednoduchý dřevěný rám, jehož boční stěny mají rozdílnou výšku, aby se zajistil správný sklon pro dopad slunečních paprsků. Tuto konstrukci zapustíte do země, čímž vytvoříte stabilní základnu pro budoucí úrodu.
Mnozí kutilové, jak uvádí web radykutilum, s úspěchem využívají vyřazená okna po rekonstrukcích domů. Místo aby skončila na sběrném dvoře, plní funkci krytu, který propouští světlo a drží teplo. Pokud okna nemáte, poslouží i pevná fólie napnutá na rámu, avšak sklo je sklo. Důležité je myslet na izolaci. Aby teplo neutíkalo do okolní chladné půdy, vyplatí se vnitřní stěny obložit, případně zvenčí naskládat balíky slámy, které fungují jako přírodní peřina.
Lovci slunečních paprsků
Klíčem k úspěchu není jen materiál, nýbrž i umístění. Naši dědové moc dobře věděli, proč svá pařeniště orientovali na jižní svahy. Vy byste měli hledat místo na jižní straně domu nebo tam, kam se slunce opírá největší část dne. Cílem je pochytat maximum paprsků a zároveň chránit konstrukci před studeným severním větrem. Pařeniště funguje jako solární past, která akumuluje energii a vytváří mikroklima, v němž se rostlinám daří i v chladných dnech.
Biologická kamna pod kořeny
Teplo v pařeništi můžete zajistit dvěma cestami. Tou tradiční je využití biologického procesu tlení. Do hloubky půl metru pod zeminu se uloží koňský či jiný hnůj, který při rozkladu generuje značné množství tepla. Je to geniální a levné, leč má to svá úskalí. Takto vyhřívané pařeniště vyžaduje každodenní péči. Musíte ho během slunečných dnů větrat, aby se rostliny „neuvařily“, pročež se tento systém nehodí pro chataře, kteří jezdí jen na víkendy.
Pro ty modernější nebo časově vytíženější existuje alternativa v podobě vyhřívání silnou žárovkou nebo topným kabelem. Třebaže to není tak „bio“, odpadá starost s hnojem a regulace teploty je snazší.
Kabát ze slámy a polystyrenu
Ani sebelepší pařeniště však není všemocné, když udeří silné mrazy. V takových chvílích musíte své svěřence chránit. Osvědčeným trikem je obložení rámu slámou nebo noční zakrytí polystyrenovými deskami, které udrží naakumulované teplo uvnitř.
Pokud se vám nechce řešit topení ani hnůj, nezoufejte. Pro pěstování otužilejších druhů zeleniny nebo pro výsadbu koncem dubna bohatě postačí takzvané studené pařeniště. To postavíte z pár prken a fólie přímo na záhonu, přihrnete hlínou a máte hotovo. I taková jednoduchá ochrana dokáže divy a urychlí sklizeň o několik týdnů.
Zdroj foto: Pixabay
