Sousedovi padla na zahradě třešeň a vám nabídl kmen, jenž v sobě skrývá budoucí stůl či polici? Než se pustíte do práce, čeká vás nejdůležitější a často podceňovaný krok… správné vysušení. Je to umění, jež vyžaduje trpělivost, avšak odměnou vám bude stabilní a kvalitní materiál na desítky let.
Od kulatiny k prknu
Prvním a naprosto zásadním krokem je co nejrychlejší zpracování kmene. Sušit kulatinu v celku je v domácích podmínkách téměř nemožné a zdlouhavé. Ideální je proto nechat si kmen co nejdříve na pile rozřezat na prkna či fošny.
Ještě než dřevo uložíte k sušení, je dobré odřezat z prken kůru, které drží vlhkost a je lákadlem pro hmyz. U fošny ze středu kmene se navíc doporučuje zcela odříznout středovou dřeň, od níž se nejčastěji šíří praskliny.
Umění jménem hráň
Správné uskladnění je pro úspěšné vysušení klíčové. Dřevo je třeba uložit na vzdušné místo, chráněné před přímým sluncem a deštěm. Skládá se do takzvané hráně, což vyžaduje dodržení několika pravidel.
- Základ: Hráň musí stát na dokonale rovném podkladu, alespoň 30 centimetrů nad zemí, aby pod ní mohl proudit vzduch.
- Proklady: Jednotlivé vrstvy prken se od sebe musí oddělit proklady… tenkými laťkami, jež umožní vzduchu proudit mezi dřevem.
- Ochrana: Hotovou hráň je dobré shora zatížit a zakrýt stříškou, která ji ochrání před deštěm a sněhem.
- Zalepení čel: Největší riziko praskání hrozí na čelech prken, kudy uniká vlhkost nejrychleji. Je proto dobré je natřít zbytkem barvy, latexem či speciálním voskem, čímž se proces sušení zpomalí a sjednotí.
Jak dlouho čekat?
Doba sušení závisí na druhu a tloušťce dřeva. Platí nepsané pravidlo, že jeden centimetr tloušťky schne přibližně jeden rok. U měkkých dřevin, jako je smrk, to může být rychlejší… coulové prkno (cca 2,5 cm) může být suché za jednu sezonu. Naopak u tvrdých dřevin, jako je dub, si počkáte. Pěticentimetrová dubová fošna bude potřebovat tři až čtyři roky.
Moudrost starých mistrů
Dříve, kdy neexistovaly vlhkoměry, měli řemeslníci jednoduchý trik. Dřevo, které bylo několik let vysušené venku, na konci léta přenesli do dílny či přímo do místnosti, kde měl stát finální výrobek. Tam se materiál několik týdnů aklimatizoval na vnitřní vlhkost a teplotu.
Teprve poté se pustili do finálního opracování. Věděli totiž, že dřevo neustále „pracuje“ a mění své rozměry, pročež je třeba mu dát čas a při řezání vždy počítat s rezervou.
Zdroj foto: Pixabay