Lepíte na stěny garáže stovky papírových obalů ve snaze vytvořit dokonalé nahrávací studio a ušetřit za profesionální panely, přičemž absolutně netušíte, že z hlediska akustiky děláte naprosto zbytečnou a navíc vysoce hořlavou práci.
- Rozdíl mezi zvukovou izolací a akustickou úpravou prostoru
- Tvar obalu a jeho minimální vliv na rozptyl vysokých frekvencí
- Závěry měření odborníků z Acoustical Society of America
- Proč papír nedokáže zastavit hluboké basové tóny
- Obrovské riziko vzniku a velmi rychlého šíření požáru
Tvar neznamená funkčnost
Generace garážových kapel žijí v hlubokém přesvědčení, že hrbolatý tvar vaječných plat dokonale pohlcuje hluk. Tato vizuální podobnost s profesionálními akustickými pěnami je však naprosto klamná. Odborníci z organizace Acoustical Society of America podrobili tento populární recyklovaný materiál přísným laboratorním testům.
Výsledky ukázaly zcela nekompromisní pravdu. Papírovina je příliš lehká a tenká na to, aby dokázala zastavit průnik zvukové vlny skrze stěnu ven. Zvuková izolace totiž vyžaduje především obrovskou hmotnost a vysokou hustotu materiálu, což křehký obal absolutně nesplňuje.
Hořlavá past plná prachu
Třebaže plata dokážou velmi mírně omezit nepříjemnou ozvěnu vysokých tónů přímo uvnitř místnosti, hluboké basové frekvence z bicích nebo baskytary jimi projdou naprosto bez povšimnutí. Sousedé tak uslyší vaši hudební produkci úplně stejně silně jako před touto pracnou úpravou stěn.
Laboratoře navíc důrazně varují před obrovským bezpečnostním rizikem. Plochy pokryté suchým a pórovitým papírem fungují jako dokonalý podpalovač. Jediná jiskra od vadného kabelu kytarového komba dokáže proměnit celou zkušebnu ve smrtící ohnivé peklo během několika málo vteřin. Pro skutečné odhlučnění musíte sáhnout po těžkých materiálech, jako je hutná minerální vata nebo speciální modrý sádrokarton.
Zdroj: Acoustics.org
Zdroj foto: Pixabay